I letos se konalo tradiční každoroční setkání Výletníků na chalupě u Mikulců v Ústí u Staré Paky. Letos bylo okořeněno 10. výročím party, což už je událost hodná oslavy J

     V pátek se nás sjelo docela dost a tentokrát se hojně sešli i rodiče s dětmi. Vedle Ivči, Vaška, Vašíka a Evičky tu byli Honza, Radka a Tomášek a Ája, Bary a další Tomášek J Se mnou autem jela Janča, Jana Čítková a Dušan, vlakem se dopravili Pepa, Dana a Milan, nechyběli ani Ondra, Marcela a dnes už vzácná návštěva Jirka J. Celkem nás tedy bylo úctyhodných dvacet účastníků a to ještě pak v sobotu dorazila další vzácná návštěva J

   V pátek večer jsme se tradičně sešli v pěkně zařízené stodole stodole, kde zaplápolal na ohništi oheň . Pepa a Milan vytáhli kytary, zapěly se známé trampské hity. Skupinka kolem Jany a Dušana hrála stolní hry, mnohé skoro nikdo neznal a dobře jsme se při tom bavili J  Společně se popíjelo vínko, pivo a pojídali furtožerky . S Jančou jsme odpadli v půl dvanácté, silnější jedinci vydrželi déle, ale po pracovním týdnu a s vidinou výletu na sobotu to nikdo nechtěl moc natahovat.

    V sobotu jsme si museli trochu přivstat, vlak nám jel po půl deváté. Vlakem cestovali „nerodiče“, zatímco rodičové s dětmi jeli auty přímo na Trosky. Vlaková skupina cestovala s jedním přestupem v Libuni a cílem v Mladějově. Ve vsi jsme došli k obchodu s potravinami, kde jsme lehce doplnili zásoby a Milan nezklamal, když si tradičně zakoupil celý naukový dort a ten s chutí celý spořádal pouze se symbolickou pomocí některých zúčastněných J  Pak už jsme sestupovali do údolí Dolského rybníka a užívali si jinde nevídanou kombinaci úzkých dlouhých rybníků v hlubokých kaňonech. Cesta byla místy trochu krkolomnější, ale o to zajímavější. V Nebákově jsme se chvíli rozmýšleli, jestli zapadnout do místní restaurace , ale nakonec to udělal jen Jirka a tím se nám až na Trosky ztratil J Šel pak jinou trasou a trochu si zašel opačným směrem J  My jsme pokračovali dál údolím a za Semínským rybníkem jsme se zastavili mezi dvěma kamennými mosty u starého mlýna s roubenkou. Kochali jsme se sklaními útvary a dalšími rybníky porostlými rákosím, z nich nejznámější je Věžák, a to díky filmu Jak dostat tatínka do polepšovny . U Vidláku jsme doufali v návštěvu restaurace, ale díky pěknému počasí byla hospoda zcela plná a terasa nefungovala. Vzali jsme prozatím zavděk místním bufetem, kde ovšem mladý prodavač vařil párky do rohlíků asi 25 minut J Vytáhli jsme tak něco z vlastních zásob. Odtud už jsme stoupali do prudkého kopce přes Vísku Tacov směrem na Trosky, které se nám ukázaly v plné kráse . Já jsem pomáhal Marcele a ostatní nevydrželi vidinu pořádného jídla a zapadli pod hradem do místní obří restaurace. Ani jednoho z nás nějak nenapadlo se sem podívat, takže jsme pokračovali dál na hrad. Při jeho prohlídce jsme narazili na Vaška, Ivču a jejich děti. Já jsme se pak kochal výhledna celý Český ráj a okolí po Krkonoše, Ještěd a Ralsko . Sešli jsme pak všichni k parkovišti a restauraci a sešli se s ostatními. Ti se při odchodu náramně pobavili pohledem na fiflenu nasedající s graciézní pózou za svého „tvrďáka“ na motorku J Ája, Bary, Honza, Radka a Tomáškové mezitím výletili s kočárky po okolí a mezitím se také vrátili k hradu. My vlakaři jsme se vydali v klidu na vlak do Ktové s tím, že jsme věděli, tže jeden má zrovna jet, ale nikomu se nechtělo spěchat. Když jsme ale přicházeli k nádraží a zrovna tam přijížděl vlak, kousek jsme ochotně popoběhli J Během čekání na přípoj v Libuni prováděl Milan akrobacii během nastavování foťáku na společné focení, to se nakonec podařilo bez újmy na fotografovi a přístroji J.

       Večer jsme se sešli opět všichni na chalupě, kde už kolm ní blbnuli rodiče s dětmi J  Nastala hlavní oslava výročí. Vašek s Ivčou připravili jako překvapení dva dorty, jeden s nápisem Výletník 10, zaříznul ho Jirka J. Pak se různě předávaly děti, abychom postupně zjišťovali, že strejdové a tety Výletníci se jim nelíbí a chtějí zpátky k rodičům J Vyrobily se mraky chlebíčků, které pak ale nebyl problém sníst J Ve stodole se pak už nakupilo pití všeho druhu a Ondra se vrhnul na oblíbené grilování masa J  Občas bylo trochu připálené, ale chutnalo skvěle J No a pak se objevila ta vzácná návštěva a to Martin Hladík. Tenhle bývalý Výletník se nejen tady na chalupě něco nařádil J Museli jsme ho hned trochu vyzpovídat a zavzpomínali jsme na staré časy, při Martinově láhvi Myslivecké J Venku se udělal táborák, kam se přesunuli hlavně příznivci přírodnějšího pobývání a kytarového vyhrávání. Já jsme se snažil účastnit všeho, což jaksi nešlo, zvláště za situace, kdy si mě obě skupinky začali přetahovat jak dítě po rozvodu J Tedy ne že bych nebyl rád žádaný, ale co je moc, to je příliš J V hráčském doupěti se hrály hry jako Dixit (fantaskní obrázky), další hra se symboly a totemem a došlo i na oblíbené Mafiány . Bavili jsme se u toho náramně J Táhli jsme to dlouho do noci, já s Jančou jsme odpadli někdy v půl třetí a mistři hráči Jana, Dušan a další vydrželi dokonce do pěti. No podle toho pak v neděli vypadali J

      V neděli jsme se trousili do kuchyně takříkajíc jako švábi na pivo J. Venku střídavě pršelo a vůbec to nelákalo na nějaký výlet. Nakonec převládla líná nálada a skončili jsme u karetně-taktické  hry Bang! v kuchyni .Pepa, Milan Dana ale projevili správnou čundráckou neposednost a vyrazili oklikou na vlak snad až do Nové Paky. Po nezbytném úklidu jsme i my ostatní vyrazili postupně auty směr Praha a tím se zakončila další super akce naší party, kde se měli příležitost potkat i ti, co se dosud neznali.